KAPITOLA 2- VELKÉ PŘEKVAPENÍ

20. března 2008 v 18:37 | zuzyk |  Lena- příběhy dívky z Finska na pokračování
Teprve druhý den po závodě mi došlo, jaké štěstí mě potkalo. Ty roky (sice jich ještě nebylo tolik) dřiny se teď zřejmě nějak sečetly a já jsem v národní reprezentaci B. Můžu být 100% spokojená, v klidu snít o tom, jak naložím se svou slibně se rozjíždějící kariérou. Tak strašně musím poděkovat svým rodičům, kteeří mě ke sportu omala vedli a nikdy mi v tréninku nepovolili ani o píď. Vděčná jim za to budu do smrti. Vím, co mě baní, co chci dělat...Díky mým rodičům. Doufám, že jim to budu moci někdy vrátit.

(...)
Na schůzku s Mikou dorazím, jako již tradičně, pozdě. Omlouvám se. Poté zapadneme do jedné z restaurací, kde chceme spolu strávit příjemný večer. Když si vybereme a objednáme jídlo, Mika najednou ze sebe vysype, že si se mnou nutně potřebuje promluvit. Uvnitř mého těla pociťuji velmi nepříjemný pocit, vše se ve mně sevře a já myslím, že je to naposledy, co jsme někam šli jako ''MY'' Jen ho pobídnu,aby mluvil. " Leno...Víš...chtěl jsem si o tom promluvit už dávno..", začne otřepanou frází. Pozorně ho poslouchám. " Já jen...No...Jestli by jsi nechtěla bydlet se mnou!" Tohle mi vyrazilo dech!! Já měla před očima ty nejčernéjší myšlenky a můj miláček se vytasí s něčím takovým! Spontánně a bezmyšlenkovitě ho obejmu " No pokud s tím budou souhlasit naši, tak ano. "
Povím Vám, zesrdce mi spadl asi 10ti tunový balvan. Mám pořád strach, možná neoprávněný, že svou první velkou ztratím. Když to vezmu kolem a kolem Mika je první kluk, kterého opravdu miluji. Nebo si to možná jen namlouvám? Každopádně, čím jsem s ním teď míň kvůli tréninkům a soustředěním, tím víc mi chybí.
 


Komentáře

1 andulii andulii | Web | 20. března 2008 v 20:16 | Reagovat

pěkný:) určitě pokračuj:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama