KAPITOLA 3

21. března 2008 v 19:18 | ZuZyK |  Lena- příběhy dívky z Finska na pokračování
Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku...No jo. Tolik otázek a žádná pořádná odpověď. Koho by to nenaštvalo, když jsem se našich zeptala, zda smím bydlet u Miky, nejdříve byli v šoku a nakonec jasnou odpověď nedali. Tak to je teda pěkný. Jasně, mají mě za malou holku a chtějí mě mít na očích. Vlastně je trochu chápu, ale snad mi to po maturitě dovolí. Ta se taky nezadržitelně blíží. Nu celé 4 roky jsem se učila, nyní se učím zase. Poslední 2 měsíce...Začíná mě mrazit. Já stará trémařka. Po chvíli radši zasednu k počítči, abych se odreagovala. Vyhledávám různé informace. Najednou mě napadlo do vyhledávače zadat své jméno. LENA MYËNNE. No tý jo! Mlalinko udiveně koukám na velký nápis: "NOVÝ TALENT NALEZEN"
"Já?" vyslovuji nedůvěřivě. Kvůli tomu, že jsem při své premiéře ve SP doběhla 14.? No dobře, mám taky zlato z juniorského MS, ale ve Finsku je konkurence běžkyň obrovská a i ta nejlepší musí projít konkurzem a B týmem, než udělá díru do světa. Neříkám, potěšilo mě to, dodalo taky novou motivaci, být stále lepší - to vlastně můžu dokázat na dalším tréninku, který mě čeká za půl hodiny, proto vezmu tašku s věcima, sedám do auta a hasím si to na něj.
Dorazím přesně na čas. Vítí mě hlavní coach-Janne. Představuje mi holky z B týmu - Susanne, Kristen, Charlotte, Ninu, Aino, Saru. Opakuji jejich jména, abych si je zapamatovala. " Teď je to kompletní tým" , vysvětluje mi coach. "Když někdo nový příjde, svezeme celý tým na jedno místo, na seznámení. Jinak máš pořád svého trenéra a nic moc se nemění, však uvidíš, zaběhneš se do toho." Poplácává mě Janne po rameni. Je to docela sympaťák, má kolem 45. Prostě trenér jak má být- se žvýkačkou v puse :D
O několik minut později však poznávám úplně jinou tvář našeho "táty", jak se mu říká. Při rozcvičování nás pěkně cypuje. Mojí maličkosti, jakožto nováčkovi věnoval extra péči, tím pádem jsem dostala spršku poznámek, myšlených však vesměs dobře.
Následovalo rozběhání. Jako obvykle jsem dostala na zápěstí sporttester a pokyn, že nemám jít nad 175 tepů za minutu. Také se mi osvědčila na trenálu hudba ze sluchátek. Nahodím tedy set songů od Sum 41 a vybíhám svým tempem. Občas kouknu na tepovou frekvenci - je to 167. Mám rezervu, to mě těší. Požitkářsky si vychutnávám mrazivý vzduch, který mi proudí do plic. Mocně odpichuji. Nevnímám nic, ani sníh svištící pod skluznicemi mých lyží. Odpichy se rytmicky přizpůsobily songu Underclass hero. Sranda. Vidím, že své partnerky jsem nechala daleko za sebou. Mrknu na tep - 180. Dochází mi, že je čas zvolnit. Nemám přece v plánu uhnat se na prvních 5 kilometrech. Zvolněním tempa uklidním i dech. Po čase dojedu k trenérovi. "Dobrý, dobrý, tak vytrvalost by jsi měla, ale co sprinty?" Této otázky jsem se tak trochu bála, protože v genech rychlý vlákna nemám. "No to už bude horší..." Soukám ze sebe. "ÁÁÁÁHÁÁÁÁ" uslyším od Janneho. "Vlastně jsem s tím počítal, po tréninku ti dám plán na sprinty,jasný?" Jen přikývnu, ale to už mě Janne pobízí do dalšího okruku, tentokrát ostrým tempem. Při běhu v dálce pozoruji kuusamské skokanské můstky.
(...)
Domů dorazím pozdě večer a ktomu nehorázně unavená. Dům je celý temný a tichý. Nikde nikdo. Doploužím se do kuchyně, kde na stole najdu papírek od rodičů se vzkazem. Přečtu si ho jednou. Podruhé. Potřetí. A pořád tomu nemůžu věřit...
 


Komentáře

1 katusss katusss | Web | 21. března 2008 v 19:36 | Reagovat

suuupppppppppeeeeeeeeeeeeeeeeerrrrrrrrrrrrrrrrrr"!!!! už se těším na další pokračování :)

2 MiCHaLeNka** MiCHaLeNka** | E-mail | Web | 21. března 2008 v 22:18 | Reagovat

No to som zvedavá čo na tom papieriku bude ;)

3 andulii andulii | Web | 22. března 2008 v 21:21 | Reagovat

zuzy super.....fakt...nejlepší jsou ty sportovní pasáže..jak přemýšlí nad tím během a tak...však víš co myslím:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama